Skutky apoštolov 2

„Vari nie sú všetci títo, čo hovoria, Galilejčania? Ako je možné, že každý z nás ich počuje hovoriť vo svojej materinskej reči? My Parti, Médi a Elamčania, obyvatelia Mezopotámie, Judska a Kapadócie, Pontu a Ázie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a oblasti Líbye okolo Cyrény, prisťahovaní Rimania, Židia aj prozelyti, Kréťania aj Arabi, my všetci ich počujeme rozprávať o veľkých Božích veciach svojím jazykom.“ Všetci žasli a v rozpakoch hovorili jeden druhému: „Čo to má znamenať?“ Iní si však robili posmešky a hovorili: „Opití sú z mladého vína.“

„Přátelé!“ řekl Fjodor Simeonovič o něco později, neboť mu chvíli trvalo, než rozluštil rukopis. „Ale vždyť je to problém Jehudy ben Becalela. A už Cagliostro dokázal, že nemá řešení.“

„My přece víme, že nemá řešení,“ naježil se ihned Junta. „A chceme zjistit, jak ho vyřešit.“

„Připadá mi, že uvažuješ tak nějak zvláštně, Cristó… Jak chceš najít řešení, když žádné řešení není? To mi vůbec nedává smysl…“

„Promiň, Teodoro, ale to ty uvažuješ velice zvláštně. Nedává smysl hledat řešení, které už beztak existuje. My se tady bavíme o tom, jak naložit s úlohou, která řešení nemá. Je to hluboce principiální otázka, kterou, jak vidno, ty s tou svou aplikovanou vědou bohužel nedokážeš pochopit. Vůbec jsem s tebou na tohle téma neměl začínat mluvit.“